Vázání na skialpy se vyznačuje tím, že umožňuje zvednout patu, aniž by se zvedala špička nohy. Vyhovuje tak požadavku na chůzi do kopce, kdy by se v ideálním případě neměla odlepovat lyže od sněhového povrchu. Když tedy stoupáme, chceme mít volnou patu. Jenže potom nás čeká cesta dolů a v tu chvíli musí noha držet celá na lyži a mít ji tak plně pod kontrolou. Sladit požadavky volné paty při výstupu a pevného spojení boty s lyží při sjezdu, dlouho představovalo technologický oříšek. Vyvinuly se v podstatě dva druhy vázání na skialpy - rámové a techové neboli pinové a k tomu hybridní, které spojuje dva světy a získává si čím dál větší oblibu.Druhy vázání na skialpy
Rozlišujeme dva druhy vázání podle toho, zda se zvedá celá konstrukce vázání nebo pouze bota.
Skládá se ze špičky a patky, které jsou spojeny pomocí rámu do jednoho kusu. Při chůzi se zvedá společně s botou. Jeho hlavní výhodou je, že při sjezdu drží botu stejně pevně jako sjezdové vázání a obsahuje veškeré bezpečnostní prvky. Hodí se jednak pro ty, kdo na skialpy chodí kvůli jízdě dolů a také pro ty, kdo si to chtějí jen vyzkoušet. Můžete do něj totiž zacvaknout normální sjezdové lyžáky. Co vás ale potrápí, je vyšší hmotnost. Celý pár bude vážit 800-1100 kg a to poznáte jak při výšlapu, tak v závěrečných pasážích, kdy třeba ponesete lyže na zádech.
U pinového vázání se „piny” na vázání zacvaknou do insertů (otvorů) na povrchu skialpové boty. Logicky tak musíte mít speciální skialpové boty. Při výstupu máte volnou pouze patu a ta se zvedá. Výstup je tak snazší a vázání lehčí (jeden kus může vážit klidně jen 200 g). Na druhé straně nikdy nedocílíte tak bezpečného a pevného spojení boty s lyží jako u vázání rámového. Hodí se tak pro ty, kteří víc chodí nahoru, i když nejlepší pinová vázání také obsahují bezpečnostní prvky a freeride se s nimi dá zvládnout.
Kvalitní pinové vázání na skialpy znamená mnohem větší finanční investici.
Rozdíly mezi oběma druhy vázání vysvětlují skvěle profíci na freeride z Freeskieru v tomto videu.
Hitem poslední doby jsou tzv. hybridní vázání na skialpy. Špička je u něj opatřena piny, zatímco pata se podobá klasickému sjezdovému vázání. Při sjezdu dolů tak drží pevně, ale nemusíte při výšlapu zvedat celý rám vázání. Lehká špička snižuje celkovou hmotnost, takže netaháte takovou váhu. Při výstupu se patka vázání posune dozadu, takže pata má dostatek volnosti a při sjezdu ji posunete dopředu, aby pevně držela botu.
Kromě základních typů také rozlišujeme doplňkové vlastnosti a prvky, které skialpová vázání odlišují.
Jedete-li na lyžích dolů, potřebujete bezpečnostní vázání. Lyže musí vypnout v případě pádu. U rámového vázání je mechanismus stejný nebo hodně podobný jako u sjezdového vázání. U toho pinového řeší výrobci situaci různými patentovanými technologiemi.
Když sjíždíte dolů nastavíte si vázání na sjezd, aby v případě pádu vypla nejen pata, ale také špička, která při cestě nahoru drží pevně bez ohledu na vypínací síly. Na to si musíte dát pozor v lavinovém terénu.
Pokud se totiž dostanete pod lavinu (a je jedno, jestli cestou nahoru nebo dolů), nechcete mít na nohou lyže. Jejich tíha vás bude táhnout hlouběji pod sněhovou vrstvu a vaše šance na přežití se rapidně sníží. Chystáte-li se na túry po sjezdovkách a bezpečných trasách, nemusíte to řešit. Pokud si ale pořizujete vázání na skialpy do volného terénu, zajímejte se, jak je řešeno vypínání špičky při výstupu. V takovém případě si pořiďte lavinovou výbavu. Také skialpové vázání přineste do servisu na profesionální seřízení.
Když stoupáte, nastavujete si opěrku paty podle sklonu svahu. Čím strmější svah, tím výš je patní opěrka. Jinak by se vám stoupalo opravdu špatně. V ideálním případě lze s patní opěrkou manipulovat hůlkou. V tom horším případě se musíte ohnout a opěrku ručně nastavit.
Lehkým pinovým vázáním často chybí brzda. Sjezdaři si někdy brzdy lyží ani nevšimnou, používají ji jen jako nástroj ke spojení páru lyží k sobě při přenášení. Její význam docení, až když jim lyže uprostřed svahu vypne a zastaví se. Brzda funguje tak, že když je bota zapnutá ve vázání, je ve vodorovné poloze a nepřekáží, jakmile je vázání ve vypnuté pozici, brzda se posune do ostřejšího úhlu. U pinového vázání na skialpových lyží často brzda chybí, aby se vázání odlehčilo. Kdo se bojí, že lyži ztratí, připíná si ji na výstup řemínky zvanými sichráky. Pro případ sjezdu dolů to rozhodně není bezpečné řešení, protože lyže kinklající se na noze budou tahat vaše nohy do nepřirozených úhlů. Při výstupu přinášejí sichráky riziko v místech, kde hrozí stržení laviny.
Zvláštní slovo haršajsny, někdy používáme anglický výraz crampon, označuje hroty, které se připevní do vázání a pomohou při výstupu v extrémně ledovatém terénu. Slouží jako mačky na botách. Pokud se chystáte až na ledovcové výstupy, rozhodně si je přibalte s sebou. Ale dejte si pozor, aby ty zakoupené seděly k vašemu vázání.
Podle čeho tedy vybírat vázání na skialpy? V první řadě si ujasněte, kam chcete chodit, jak daleko, do jakých výšek a jak bude vypadat sjezd. Podle toho si vyberte vázání rámové, pinové nebo hybridní a ujasněte si, kolik do něj chcete investovat. Až přijdete k vybranému prodejci, nechte si poradit a položte následující otázky:
Ať už vyberete jakékoliv vázání, vězte, že na pobočce v Happy Sportu vám vždy dobře poradíme.
A s výběrem skialpových lyžích vám také pomůžeme v dalších článcích.