Poprvé na splitboardu s Ondrou

Splitboard je na horách pořád ještě neokoukaná novinka

První splitboard byl vyrobený  už v roce 1991,  před ním dokonce ještě byly předchůdci – několik verzí Triboardu, do povědomí lidí se dostává až v posledních letech, osobně ho na horách vnímám teprve tak 3- 4 sezóny. 

Opravdovou zkušenost jsem s ním zažil až teď. Vypůjčil jsem si ho v Happy sportu a objel s ním Krkonoše, Beskydy a Jeseníky. Po prvním seznámení a nastavení splitboardu jsme  vyrazili na první túru. V Krkonoších to byla jen lehká vycházka, víc chození než sjíždění a podmínky nic moc, ale i tak jsme se vydali. Jako každý správný chlap nečtu návody a neposlouchám moudré rady, vše si udělám sám. 

Základ je správně nasadit 

Jaký by to ale byl výlet pokud bych něco nedal na Instagram, že jo. Když jsem přidal první fotku,  pípl mi mobil, kde byla zpráva: „Hele máš to naopak.“ No jo, má to logiku. Pokud si to přetočím, a budu to mít jako kozí nohy, nebudu si ošmajdávat ty kovové součásti,  které slouží ke spojení prken k sobě.  No nic, jdeme dál, v chůzi se nic reálného nezměnilo, ale pocit je určitě lepší. Ve srovnání se skialpy se na splitboardu jde dobře. Není to na žádné rychlé výšlapy v tempu při tepovce 180 bpm. Prostě jdete, nijak se netrápíte a funguje to. Velkou výhodou je pohodlná  bota a díky její měkkosti není ani potřeba tak často měnit náklon na vázání. Celkově samotná chůze vzbuzuje hodně zájmu lidí okolo. No, stoupáme prostě na něčem, co není tak moc vidět, zatím.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti aneb trénink se vyplatí

Tak jo, jsme nahoře a čeká nás sjezd. Trochu nám fouká a není úplně nejtepleji, to nám ale zas tak nevadí, a tak začneme spojovat Splitboard. Skialpinisti, kteří šli s námi, jsou už dole. My se dostáváme k tomu, že už máme skoro jeden splitboard spojený. Nenechte se odradit. Postupem času nám to šlo lépe a lépe. V jednoduchém popisu to vypadá takto: Odepnete se, sundáte vázání, které je umístěné pomocí ocelové osy na prostředek. Vázání si odložíte bokem, odlepíte pásy a složíte je do batohu. Splitboard má na každé straně háčky, které do sebe zapadají. Je dobré spoje očistit, když nám tam zůstal sníh nebo led,  nedařilo se nám to spojit. Díky tomu, že jsme měli splitboard s pěkným motivem, tak jsme pěkně poznali, že je vše tak jak má být (prostě když les, který byl na prkně byl v celku a nevypadal jak po hurikánu, byl splitboard správně spojen). Na špičce a i na patce jsou dva háčky, ty celý spoj zaaretují. Jako poslední přidáváte vázání. Celé vázání se nasazuje pomocí bajonetu, který nacvaknete a otočíte. Zní to složitě, ale buďte v klidu - nedovolí vám to udělat jinak, než tak jak to má být. 

Z lyží je prkno a hurá dolů

Máme spojeno, musím zkonstatovat, že Barča to bohužel sama nedá a musím ji vždy pomoct docvaknout. Nasazujeme, u toho odpovídáme deseti lidem jak to že snowboardista má hůlky, které právě uklízíme do batohu. První sjezd je hodně náročný, terén byl dost zledovatělý. Prkno je bohužel měkčí než normálně a to kvůli tomu spoji. Konstrukčně je prkno vymyšlené do prašanu, kde funguje opravdu parádně. Na chatě pak přemýšlíme, jak moc se nám to líbilo a nelíbilo. 

Správná příprava je základ 

Shrnul bych to asi takto: Barča je nadšená. Na prkně se cítí lépe než na lyžích a chození po horách ji díky tomu víc baví. Já trošku váhám, ale tuším, že postupně s časem stráveným na tomhle hybridním prkně asi obrátím. Splitboard je výborná hračička do super podmínek, kde je prašan, a kde víme, že si vyšlápnu kopec, pak budu hodně dlouho sjíždět a nebudou mě čekat další posuny po rovině. V Beskydech to už bylo lepší. Dlouhá cesta nahoru, dlouhý sjezd dolů. To jsme si fakt užili. Vše klaplo na jedničku. Takže doporučuji si vypůjčit a vyzkoušet. Před samotným odjezdem si to ale doma v teple párkrát zkuste rozpojit a spojit. 

Pokud mám splitboard při chůzi jako dvě obrácené závorky )( je vše OK. Snažte se naplánovat trasy tak, abyste šli nahoru a pak zase dolů, bez rovinek. Pokud je v polovině sjezdu rovinka, tak je to nepříjemné a máte pár možností. Ta nejlepší je mít s sebou skialpinistu, který vás bude tlačit, tak jako jsme měli my.

Na pásech pro radost i v rámci tréninku

Z trenérského hlediska jsou pak skialpy a splitboard velmi prospěšné. Pohyb, který je cyklický a velmi jednoduchý, dává možnost široké škále lidí zlepšit svou kondici. Stačí vám základy sjezdu, obtížnost si vyberete podle vašich schopností. Pokud tedy jako trenér mám skupinku sportovců, kteří na běžkách moc neumí, tak skialpy nebo splitboard pro ně budou dobrá volba. Technicky vše zvládnou mnohem rychleji. Trasu naplánuji tak, aby se víc chodilo a odměnou pro ně bude vždy sjezd, což je super. Nemusím hledat místa s upravenými tratěmi.  

Nezbývá než se modlit, aby počasí přálo a byly dobré podmínky, a také aby se zpřístupnilo v českých horách více  míst na skialpy a splitboardy, šlapat po sjezdovce vzhůru a pak se jednou svézt dolů prostě není ten správný zážitek.  

Zážitek, který stojí za to vyzkoušet

Pokud fandíte víc snowboardu než lyžím, chcete vyrazit do volného terénu a nebýt omezeni jen lanovkami, doporučujeme jednoznačně splitboard vyzkoušet. Pro první zážitek je rozhodně lepší si jej půjčit, abyste zjistili, jestli Vás to bude bavit. V půjčovně Vám poradí ohledně délky a dalších faktorů. A než vyrazíte do hor, určitě si spojování obou stoupacích desek natrénujte doma v klidu a v teple. Budete pak prkno schopni spojit rychleji i se zmrzlýma rukama. Pečlivě si naplánujte trasu, vyhněte se vleklým rovinkám při závěrečném sjezdu a zjistěte si také sněhové podmínky, zmrzlý sníh nebo led mohou na splitboardu pěkně potrápit i zkušeného snowboardistu. Tak at‘ se práší!